V zahradě Vily Zlatica a v prostorách Fóra slovanských kultur v lublaňské Rožne doline se konal druhý ročník jarně-letního Festivalu slovanských literatur, jehož hlavními hosty byli makedonský spisovatel Aleksandar Prokopievi a bulharská autorka Zdravka Evtimova. Slovinské překlady jejich románů Špagavec a Čtvrtek nedávno vyšly ve sbírce Sto slovanských románů.
Oba spisovatelé hovořili o svém psaní, pracovních metodách a podrobně o zrovna přeložených románech. Křtu se zúčastnili také překladatelé Robert Suša, který přeložil Špagavce z makedonštiny, a Eva Šprager, která přeložila román Čtvrtek z bulharštiny do slovinštiny.
Aleksandar Prokopiev je jedním z nejzajímavějších makedonských prózaiků, který píše především povídky a Špegavec je jeho zatím jediný román. V rozhovoru s Namitou Subiotto, odbornicí na makedonskou literaturu, profesorkou jihoslovanských studií a překladatelkou, která k románu napsala předmluvu, vysvětlil, proč dává přednost kratší beletrii. Publikum pobavil mnoha anekdotami a příhodami, které by si mohly najít cestu do některého z jeho budoucích textů. S překladatelkou také diskutovali o překladu názvu knihy. Autor považoval slovinskou verzi Špegavece za velmi dobrý překlad a vysvětlil, jak zní název románu v jiných jazycích a jak překlad názvu určuje čtení, pochopení a recepci textu.
Čtvrtek Zdravky Evtimove je první knihou, která byla přeložena z bulharštiny do slovinštiny v rámci sbírky Sto slovanských románů. Evtimova je díky své bohaté prozaické tvorbě považována za jedno z ústředních jmen současné bulharské beletrie. Hojně překládá, někdy dokonce sama překládá své romány do cizích jazyků. Překladatelka Eva Šprager zdůraznila, že ji překlad románu bavil a přinášel jí velkou radost, a proto neměla s překladem žádné problémy a práci dokončila poměrně rychle. V románu Čtvrtek sledujeme pět hrdinek, pět silných žen uprostřed brutální bulharské tranzice. „Mým přáním, a to nejen v tomto románu, je ukázat sociální vrstvy života lidí v určité komunitě a v určitém období,“ řekla bulharská spisovatelka v rozhovoru s novinářkou a literární kritičkou Tinou Kozin. Když spolu hovořili o spisovatelské profesi, řekla, že musí psát, protože žije životy svých postav, takže její život zahrnuje více než 3000 let. Řekla také, že spisovatel je předučen psát. Že se bez slov neobejde, jako se kuřák neobejde bez cigarety nebo narkoman bez drogy. Někdy je tento osud šťastný a někdy také ne.
