U příležitosti 15. výročí sbírky se v Městské knihovně „Vladislav Petković Dis“ v Čačaku a Městské knihovně v Novém Sadu konaly dvě besedy věnované „tomuto největšímu mezinárodnímu kulturnímu, literárnímu a propagačnímu projektu slovanské literatury“.
V Čačaku o sbírce hovořili šéfredaktor sbírky Mladen Vesković, srbský nakladatel Gojko Božović a literární kritička a redaktorka Rádia Bělehrad Tamara Krstić. V Novém Sadu spolu s Mladenem Veskovićem a Gojkem Božovićem sbírku představily prof. dr. Vladislava Gordić Petković z Univerzity v Novém Sadu a překladatelka ze slovenštiny dr. Zdeňka Valent Belić. Mladen Vesković vysvětlil, že sborník vychází z iniciativy a pod záštitou Fóra slovanských kultur, a hovořil o počátcích a poslání této instituce. Vysvětlil také koncept sbírky „Sto slovanských románů“, prvního a podle jeho názoru nejznámějšího projektu Fóra. Cílem projektu bylo poznat slovanský svět podporou vzájemného překládání a propagací slovanského kulturního prostoru prezentací nejlepších literárních počinů. Dosud vyšlo 92 titulů v sedmi jazycích, z toho 30 v srbštině. Jedním z našich budoucích úkolů je doplnění seznamů a provedení druhého kola, které by prodloužilo životnost této reprezentativní kolekce,“uvedl. Gojko Božović zavzpomínal na začátky vydávání sbírky, na dobu „kulturního neuznání“, kdy každý překlad do srbštiny z jednoho ze slovanských jazyků – kromě ruštiny – byl téměř „incident“. Po pádu Berlínské zdi prošly všechny slovanské země velmi dramatickými změnami, novými sociálními, politickými a ekonomickými okolnostmi, rozpadem, dezintegrací a nakonec transformací. Zpřetrhané kulturní a literární vazby mezi slovanskými státy bylo nutné obnovit a stávající prohloubit. Jedním ze způsobů, jak toho dosáhnout, bylo navrhnout takto reprezentativní kolekci a také vytvořit novou generaci překladatelů ze slovanských jazyků,“ uvedl Božović.
Tamara Krstić se podělila o některé ze svých dojmů ze sbírky: „Sbírka Sto slovanských románů vychází z literárního dědictví a skutečně le v ni vidět dialog mezi různými civilizacemi a obdobími. Romány v této edici se zabývají věčnými, univerzálními tématy v literatuře, která se nás všech dotýkají: osamělost, úzkost, odcizení, hledání místa pod sluncem, studium lidské existence atd.“
Na závěr si diskutující vyměnili názory na možné způsoby popularizace sbírky, ale i slavistiky obecně. Shodli se na potřebě podpory relevantních institucí, častějších návštěvách spisovatelů a překladatelů, zájmu médií a pomoci knihovníků, kteří jsou často v přímém kontaktu se čtenáři.
